ORDOVIK

Charakteristika

Ordovik je geologický útvar starších prvohor (paleozoikum) a je tedy také součástí eónu fanerozoika. Jeho trvání se odhaduje na 70 milionů let. Název ordovik zavedl Ch. Lapworth roku 1879 podle keltského kmene Ordoviků, kteří v antické době žili v místech dnešního severního Walesu, pro uloženiny tzv. druhé fauny, kterým v Čechách odpovídala Barrandova etapa D. Název sám byl však kodifikován až na 21. geologickém kongresu v Kodani roku 1960.
Těžko se v kostce charakterizuje období trvající bezmála 70 milionů let, přesto. Spodní hranice ordoviku je naznačena transgresí moře (zvýšení mořské hladiny, potažmo zaplavení pevniny), jež přivádí novou, mladší faunu, například trilobitovou nebo graptolitovou. Kde se však vzaly tyto mladší a modernější formy nikdo prozatím nedokázal uspokojivě vysvětlit. Mnohé jsou pravděpodobně výsledkem vývoje, jiné jsou však zcela nové, bez bližších konotací k těm starším. Ordovik představuje velmi složitý sedimentační cyklus. Vyznačuje se také značným rozšířením moří (na konci kambria došlo k rozšíření souše za poměrně suchého podnebí), jejichž dno mělo málo výrazný reliéf. Souše vypadaly také značně jednotvárně a ploše, ale probíhala zde sopečná aktivita. Různé podmínky tohoto vnějšího prostředí se uplatňují v charakteru ordovických usazenin. Ačkoliv bylo moře spíše chladné, území Barrandienu se tehdy nacházelo na jižní polokouli, podnebí bylo pravděpodobně celkově spíše teplé, neměnné, bez dramatických výkyvů počasí. Na podobné teploty bez výrazných rozdílů ukazuje rozšíření některých živočichů v oblastech, které byly tehdy od sebe značně vzdálené. Konec ordoviku souvisí s novou velkou transgresí, která proběhla počátkem siluru. Hranice ordovik - silur je vždy ostře rozpoznatelná. V Barrandienu se ke konci ordoviku, při značném tektonickém neklidu usazovaly vrstvy břidlic, které se střídají s křemenci a pískovci, tedy vrstvy typicky flyšového rázu. Nad nimi, po místním krátkém hiátu (hiát - označuje jakousi mezeru, či přerušení. Je to období, po které byla přerušena sedimentace) ostře nasedají černé graptolitové břidlice silurského stáří. S koncem ordoviku je spjat i konec některých živočichů, např. asafidních trilobitů nebo graptolitů s volnými větvemi (Axonolipa) a jiných.

Členění ordoviku

- Ve Velké Británii se dělí na 5 oddělení: arenig, llanvirn, llandeil, caradoc a ashgil. Pro vývoj ordoviku na ruské tabuli jsou používány: oeland, vir, naj. V severní Americe se ordovik dělí na canad, champlain, cincinat.

- V Čechách díky klasickému vývoji ordoviku v oblasti barrandienu se používá následující členění: tremadok, který je ve Velké Británii řazen ještě do kambria, arenig, llanvirn, dobrotiv, beroun, králodvor a kosov. Podrobnější členění je založeno na graptolitové fauně.

Život v ordoviku

Pokračoval především vývoj bezobratlých živočichů. Vrcholu svého rozvoje dosáhli trilobiti. Asafidní typy (rod Asaphus) s velkými plochými pancíři, typy s ostnitým pancířem (Selenopeltis) i s výrazně členitým pancířem (Dalmanitina). Vznikaly také velké formy, dlouhé až několik desítek centimetrů (Isotelus). Nepostradatelnými obyvateli byli graptoliti, mořští živočichové, žijící jen v paleozoiku, náležející ke skupině polostrunatců (Hemichordata). Vytvářeli keříčkovité, prutovité kolonie. Díky planktonní formě se rozšířili po celém světě. Dále to byli ostrakodi, měkkýši (Gastropoda, Bivalvia, Cephalopoda aj.), ramenonožci (Brachiopoda), rozvíjejí se mechovky, hvězdice, hadice, řidší jsou nálezy lilijic, ježovek, explozivní vývoj zaznamenali již zmínění hlavonožci s válcovitými, až 2 metry dlouhými schránkami. Rozšíření byli i Cystoidea (jablovci) se schránkami kulovitého, vakovitého či zploštělého tvaru, tvořené nepravidelně uspořádanými destičkami. Objevili se i první rybovití praobratlovci (bezčelistnaté ryby rodu Astraspis) v ordovických pískovcích v Severní Americe a medúzy. Ryby měly přední část těla krytou kostěným krunýřem, který tvořil pevnou vnější kostru, neměly párové ploutve a většinou žily při mořském dně. Naproti tomu řada kambrických skupin živočichů počátkem ordoviku vymizela.

● TRILOBITI ŠÁRECKÉHO SOUVRSTVÍ

● TRILOBITI DOBROTIVSKÉHO SOUVRSTVÍ

● TRILOBITI STUPNĚ BEROUN

● TRILOBITI KRÁLODVORSKÉHO SOUVRSTVÍ

● OSTNOKOŽCI - ECHINODERMATA

● DOPROVODNÁ FAUNA

Stratigrafické schéma ordoviku v barrandienu, převzato podle Chlupáče et al. (2002). Vysvětlivky: 1 - slepence, hrubozrnné droby a pískovce; 2 - silicity; 3 - jílové břidlice a prachovce; 4 - vulkanity; 5, 6 - světlé křemence a pískovce; 7 - střídání pískovců, drob a prachovců; 8 - prachové břidlice a prachovce; 9 - sedimentární železné rudy; 10 - stratigrafický hiát.

Červený bod značí předpokládanou polohu českého masívu. Během ordoviku se však postupně přesouvá směrem k severu.

Zdroj:
B. Bouček, O. Kodym; Geologie II. díl Historická geologie Geologie Československa, Československá akademie věd, 1963